Gobelín

Gobelín

Stříbrošedé léto nás tká do přediva bez konce
napříč těly co se zvedají klesají jede
člunek jako svítivé nitky jsou dny

Danae sedí v krytu celnice říká:
ztěžka prochází déšť mými sny
budu mít syna jeho matka
bude plakat – přitáhne si mne k sobě a zašeptá:
vidím se, jak ležím s rozpuštěnou kůží
a čekám ze strachu na strach

naše stříbrošedé tkanivo napnuto do stavu
zaujatý návštěvník pozoruje příběh
našich dní jako mýtickou látku pln obdivu
zavadí jeho pohled o pozlacené šindely
ohniska nádhery v úhoru jímž tohoto
léta bez konce projíždíme v jehož tkanivu
potkáváme člunek křížící časy

na palubě v slunce výhni leží roztažený rek
Danilo rozčtvrceného života avšak stále ještě
připraven k boji na břehu dřepí muži a kouří
do dlaně obdivuji jak umějí
odcvrnknout doutnající filtr do moře

tímto přívozem musíme jet chceme-li cestovat
pod ochranou svých pasů nechceme-li spát
na Kolchidě s černomořskou flotilou za zády
a před sebou mít náležitosti hraničního přechodu

je třeba mít totéž azurové vlákno za nebe i
za moře není mezi nimi hranic
říká snivě Danilo my oba mlčíme já vím
co chceš říct: tak to není Danilo
u nás se hranice cení a nazývají se peras
což znamená: odkud co počíná své bytí

k večeru se zvedne vítr – pěna stříká přes lodní
zábradlí zhojí Danilovo rozdělené tělo
jsme rádi že ve skytských temnotách
máme na palubě průvodce jenž to tu zná

zeptáme se ho na Danae – nikdy o ní neslyšel
jestli tohle je země Skytů pak má Danilo falešné papíry
a naše měna není než žetony do hry pro posádku
ukážeme mu knihy a čteme si v nich do rána

avšak Danilo má naše verše za hotové sliby
a chce s námi zpět na Kolchidu zem bohatou dřevem
lnem a konopím

propustěmi se ale nedostane s falešnými papíry
a ani s pravými ne jen naše Danae z knih
to má snadné – přitáhne si mě k sobě a řekne:
nemůžeš být smutná za druhé pro tebe
je totiž déšť zde i za hranicí týž

Signum. Blätter für Literatur und Kritik. 2008. Sonderheft 11
Překlad/Übersetzung:
Věra Koubová

Gobelin (deutsch) …